Historie

Historie agility sahá do osmdesátých let minulého století, kdy se v roce 1978 na Cruftově výstavě v Londýně rozhodl jeden z organizátorů John Varley zpestřit dosavadní psí soutěže a nabídl něco navíc. Předvedl vlastně exhibici psího parkůru. Reakce diváků byly velmi kladné a tak za pomoci trenéra Petera Meanwella pak ještě v témže roce uspořádali první soutěž agility. Nato hned několik kynologických klubů nabízelo možnost agility trénovat, a tak se již v prosinci roku 1979 konala první soutěž na Mezinárodní přehlídce parkurového skákání koní. První zkoušky agility se konaly v roce 1980 a již v roce 1988 se v Ženevě konalo první Mistrovství Evropy. Na první Mistrovství Světa pak došlo v roce 1996 ve švýcarském Morgesu. Historie agility v České republice se datuje od roku 1991, kdy první zmínky o tomto sportu přivezli vystavovatelé, kteří měli možnost shlédnout soutěže v zahraničí. V roce 1992 byl založen Klub Agility, který spadá pod patronát mezinárodní kynologické organizace FCI, podle jejíchž pravidel se také koná každoročně Mistrovství světa. Klub agility dnes také pořádá každoroční Mistrovství České republiky.

Obecně

Agility v České republice

Mistrovství republiky v Agility dorazilo i k nám a Česká republika má už 17 mistrů. V celosvětovém žebříčku jsou čeští zástupci také vidět, ve dvou ročnících dokonce na prvním místě. Máme tak mistry světa jak v kategorii jednotlivců, tak v kategorii družstev. Podmínky pro trénování agility se zlepšují. V celé řadě okresů vznikly spolky a organizace, které podporují rozvoj tohoto sportu. Vznikla také centrální organizace - Klub agility České republiky, který činnost těchto spolků a organizací koordinuje a řídí jednotlivé akce včetně republikového mistrovství.

Co to je agility

Agility je mladý kynologický sport, při kterém pes za doprovodu povelů svého pána zdolává překážky. Takto to vypadá, že agility jsou velmi jednoduchou záležitostí, opak je pravdou. Agility můžeme přirovnat ke koňskému parkuru, ze kterého byl tento sport původně odvozen a upraven pro naše psí kamarády.

Jak začít cvičit agility

Cvičit agility může opravdu každý pes. Záleží pouze na fyzických dispozicích pejska. Pes nemusí mít průkaz o svém původu, je jedno, je-li to pes nebo fena. Nezáleží, jestli je malého nebo velkého vzrůstu. Opravdu záleží pouze na fyzických dispozicích pejska a jeho chuti do výcviku agility. Samozřejmě, že Australský ovčák nebo Border kolie je pro agility vhodnější než Anglický buldok. Výběr plemene pro agility je však záležitostí zdravého úsudku každého majitele. Podmínkou pro výcvik agility je zejména dobrý zdravotní stav jedince. Jediný průkaz, který majitel musí předložit před započetím výcviku, je očkovací průkaz.

Kdy začít s agility

Nezáleží na věku psa, agility se mohou zúčastnit pejsci všech věkových kategorií. U mladších psů - štěňat probíhá výcvik jiným způsobem než u psů dospělých. Štěňata je potřeba při výcviku motivovat a celý výcvik provádět formou hry, také výcvikové lekce jsou mnohem kratší než u psů dospělých. Štěňata nejsou ještě psychicky dozrálá. Je nutné, aby při výcviku agility, absolvovala současně výcvik alespoň základů poslušnosti. Při agility musíte být schopni psa odvolat a udržet jej ve stavu odložení. První seznamování se cvičištěm a překážkami musí být pozvolné, pes zároveň prochází socializací, kdy si zvyká na přítomnost ostatních psů a překážek. Zdolávání překážek podejte psovi formou hry. I zde při každém správném zdolání překážky musíte psa pochválit a odměnit pamlskem.

Shrnutí

Agility může cvičit opravdu každý pes, hlavní podmínkou je, aby byl zdravý. Trénink agility musíte vést formou hry a systémem odměn, hlavní je vést výcvik nenásilnou formou. Pes musí plnit hlavně vaše povely, to je základem celého výcviku. Také musíte odhadnout délku tréninku, abyste psa nepřetěžovali. Najděte si profesionálního trenéra agility, který vás naučí správně zadávat povely a základní techniku výcviku agility. Při tréninku agility vám přejeme hodně štěstí a úspěchů.

Webová stránka byla vy

Áčko vypadá jako celkem jednoduchá překážka, ale jelikož se řadí mezi zónové překážky je její zdolání, zvláště pro větší plemema, docela obtížné. Větší pejsci mají totiž tendenci odskočit z této překážky již někde v půlce její výšky a tudíž přeskočit zónu.
Dálka se řadí mezi lehce zvládnutelné překážky. Z počátku je třeba začínat na menší vzdálenosti a postupně ji roztahovat. Dále je důležité aby ji pejsek skočil ve správném směru, trefil se mezi tyčky které ji ohraničují a nestoupl na ní.
Houpačka patří mezi náročnější překážky. Patří opět do zónových překážek a k jejímu správnému překonání patří dokonalá souhra mezi páníčkem a psem. Páníček musí v pravé chvíly povel k zastavení psa na překážce a počkat na zhoupnutí a pak teprve pokračovat dále. Doporuči, aby se hlavně ze začátku, houpačka chytala předtím než narazí na zem, aby se pejsek zbytečně nelekal.
Kladina je jednou z nejlehčích překážek i když se řadí opět mezi zónové překážky. Je u ní důležité aby na ní pejsek nabýhal rovně a hlavně z počátku je ho p otřeba hlídat aby z ní nespadl. Od začátku si pohlídejte zóny aby je pejsek neskákal.
Kruh je další jednoduchou překážkou a najdete ho pomalu na každém parkuru.
Látkový tunel mají pejsci rádi. Při jeho nácviku doporučujii ze začátku látku přizvedávat a postupně ji pejskovi pokládat na záda aby si zvyknul na to, že ji má zvedat.
Tunel je bezkonkurenčně nejoblíbenějsí psí překážka, teda alespoň našich psů:-). Na seznámení ho zkraťte na co nejmenší délku a postupně prodlužujte. Teprve potom ho můžete různě zahýbat.
Skočka je úplně zakládní překážkou. Neobejde se bez ní žádný parkur.
Slalom je pro psy naopak jednou z těch nejtěžších překážek. K jejímu nácviku je potřeba nejdelšího času a největší trpělivosti. Pes do něj pokaždé nabýhá ze své levé strany a jak už to název překážky napovída kličkuje mezi tyčkami. Ze začátku doporučuji, pokud to je možné, trénovat jen pouze prvních pár tyček a postupně přidávat další.
Stůl je jednou z těch překážek které na parkůru moc nepotkáte, alespoň já jsem ji ještě na žádnem neviděl. To ale nic nemění na tom, že pokud je zařazen tak na něj pejsek musí vyskočit a pět sekund na něm musí zůstat stát a pak teprve pokračovat dál.
Zeď je překážka hodně podobná skočce a stejně tak se učí. Vrchni čás bývá pohyblivá a tak ji pes může schodit.

 

První krůčky

Chcete-li, aby agility Vašeho psa opravdu bavilo, musíte v něm od začátku vzbudit dojem, že na světě neexistuje větší zábava, než je agility. S pejskem si proto během výcviku hodně hrajte (zejména jde-li o štěně) a hlasitě se radujte z každého (byť jen malého) pokroku. Psa odměňujte jeho oblíbenou hračkou nebo pamlskem. Nezapomeňte, že méně je někdy více a že krátké výcvikové lekce plné radosti dají Vašemu psovi mnohem více, než dlouhý nudný nácvik. Učíte-li psa novou překážku, zjednodušte její překonání, jak jen to jde. Zejména začínající pes by neměl zažít na překážkách nic nepříjemného. Už malé štěnátko můžete seznámit s tunely, skokovkami s latí nízko u země a kladinou. Dbejte ale, abyste štěňátko od výcviku neodradili třeba tím, že spadne z kladiny. S nácvikem fyzicky náročnějších překážek (áčko, houpačka) raději počkejte až do doby fyzické dospělosti Vašeho psa. U malých plemen to bývá kolem šestého až osmého měsíce věku, u středních kolem desátého a u velkých plemen až po jednom roce věku psa. Obvykle není kam spěchat, začít se dá i v několika letech. Psa mladšího jednoho roku nenechte skákat obvyklou výšku skokovek, laťku raději snižte.

Rozmyslete si dopředu, jaké povely budete používat - nejčastěji užívané povely jsou uvedeny v závorce u každého názvu překážky. Vyberte si pouze jeden povel pro každou překážku a ten používejte stále, jen tak si pes spojí příslušnou překážku s povelem. Zvolené povely by si neměly být podobné - např. na povel "stůl" se mnohý pes zastaví, zná-li povel "stůj". (Pro stůl se používají povely Tisch, Nahoru, Na stůl, Místo, Stolek - ale i zmíněné Stůl).

Ukazujte tou rukou (nataženou!), která je blíže ke psu. Voďte psa střídavě po pravé i levé ruce. Nezapomínejte dávat od počátku před překonáním překážky psovi zvolený povel. Všimněte si, že pes reaguje na pohyb psovoda více než na slovní povel. Využijte toho při tréninku a pomozte psovi do správného směru nejen výrazným pohybem ruky, ale i celého těla.

Skokové překážky (Hop): Požádejte někoho, aby Vám psa podržel jeden až dva metry před překážkou (u malých psů stačí menší vzdálenost). Laťku dejte zprvu tak nízko, aby ji pes neměl tendenci podlézt. Stoupněte si za překážku čelem ke psu a psa přes ni zavolejte. Jakmile pes překážku překoná, ihned ho odměňte a dejte najevo svou velkou radost nad tím, jak je šikovný. Cvik několikrát zopakujte. Postupně přejděte k tomu, že Vy i pes budete stát před překážkou, dáte psovi povel, společně vyběhnete směrem k překážce a pes překážku překoná.

Na skok daleký (Hop, Hopla) je třeba nechat psa více rozběhnout a zpočátku skok neroztahovat do plné délky. Obdobně se cvičí i proskokový kruh (Skrz, Hop, Kruh).

Tunely (Skrrz, Tunel, Dolů): Pevný tunel nastavte do přímého směru a zkraťte na nejmenší možnou délku. Požádejte jinou osobu, aby Vám psa podržela u ústí tunelu a lákejte psa skrz tunel (nezapomeňte přitom používat povel!). Až si pes na tunel zvykne, natáhněte tunel na celou délku. Stejně jako u nácviku skokových překážek přejděte postupně k tomu, že budete vybíhat spolu se psem k ústí tunelu a do tunelu jej na povel vyšlete. Aby se pes v tunelu neotáčel a nevracel se, musí ho na konci tunelu čekat něco příjemného, tedy buď Vy (takže běžíte podél tunelu tak, abyste na jeho konci byli alespoň v počátcích rychleji než Váš pes), anebo odměna (hračka nebo pamlsek). Je dobré nejprve psa naučit s jistotou překonávat pevný tunel, rovný (natažený) i úplně zahnutý (třeba do tvaru písmene "U"), a teprve poté přistoupit k nácviku látkového tunelu.

U látkového tunelu zpočátku zvedněte látku (je lépe, když poprosíte někoho o pomoc), protože pes vlastně vůbec nevidí, kam jde. Postupně látku zvedejte méně a méně, až si pes zvykle běžet přímo dopředu, aniž by mu vadil zakrytý výhled. Při nácviku látkového tunelu je důležité, aby pes v látkové části neuhýbal do stran, protože by se mohl v látce zamotat. Dbejte proto na to, aby měl pes dostatečnou motivaci pro proběhnutí tunelu rovně dopředu. Za větrného počasí s látkovým tunelem buď vůbec necvičte, nebo požádejte někoho, aby látkovou část přidržel v přímém směru. Pokud by se Vám pes v látkové části náhodou zamotal, rychle mu pomozte ven a povzbuďte ho. Pro mnoho psů bývá tento okamžik natolik traumatizující, že se pak začnou látkového tunelu obávat, proto se mu snažte předcházet.

Slalom (Slalom): Patří mezi nejobtížnější překážky v agility. Existuje několik způsobů nácviku této překážky, mezi nejpoužívanější patří tzv. ulička a nácvik slalomu s ukazováním, který se většinou praktikuje u nás. Raději použijte zpočátku méně tyček (6) a až pes pochopí princip slalomu, přidejte další. Navádějte psa tak, aby měl první tyčku po levé straně. Do ruky vezměte hračku nebo pamlsek, stoupněte si čelem ke psu, který sedí hlavou těsně za první tyčkou. Ukazujte rukou s hračkou psovi. Je lépe si zkusit předem provlnit ruku slalomem, jdete-li ho pozpátku. Zpočátku veďte psa jednou po pravé, jednou po levé ruce - a dost. Slalom cvičte často, ale vždy jen v krátkých časových úsecích, abyste udrželi psovu pozornost. Počítejte s tím, že základní nácvik slalomu trvá několik měsíců. Buďte trpěliví a dávejte si velký pozor na to, jak psovi ve slalomu ukazujete - špatné ukazování bývá nejčastější příčinou problémů při nácviku slalomu. Často používejte povel pro slalom a chvalte psa za každý pokrok. Podél slalomu se pohybujte pokud možno ve stejném tempu a vzdálenosti, psovi to pomůže držet ve slalomu rytmus. Až bude Váš pes slalom s jistotou překonávat na ukazování, začněte ho vést k větší samostatnosti - používejte povel, ale nepředklánějte se a neukazujte. Pokud pes projeví snahu slalom překonat (i kdyby udělal jen jedno nebo dvě tempa), nadšeně ho pochvalte, odměňte a povzbuďte ho k další práci. Při troše trpělivosti a důslednosti psa za pár měsíců naučíte celý slalom.

Zónové překážky (Nahoru; někdo má pro každou zvláštní povel. Hodně psovodů má speciální pro houpačku - Houpačka, Bum, Wippe, což je logické, neboť zatímco kladinu pes plynule a rychle vybíhá, na houpačce se musí zhruba za polovinou zastavit a ze svého zorného úhlu zpravidla není schopen předem rozpoznat, zda jde o kladinu či houpačku a svou rychlost tomu přizpůsobit): Na barevně odlišené konce (zóny) áčka, kladiny a houpačky musí pes šlápnout alespoň jednou tlapkou (v tréninku alespoň čtyřmi). Áčko je lépe zpočátku rozložit (je to výhodnější pro nácvik kontaktních zón). Vysílejte psa na áčko alespoň ze dvou metrů (malé psy raději z větší vzdálenosti), aby se na něj naučil nabíhat, a ne vyskakovat. Na kladině a houpačce zpočátku psa jistěte proti pádu. Houpačku nezařazujte při prvních cvičeních a požádejte někoho o přidržení houpačky, aby se sklopila velmi pomalu. U všech zónových překážek dbejte na to, aby pes sešel až na úplný konec překážky. Jsou to jediné překážky, kde je právě proto vhodné začít na vodítku.

Převzato z Klubu Agility

První závody

Každému závodu by měl předcházet trénink, takže až budete mít pocit že si s pejskem už na parkúru rozumíte a chtěli by jste své dovednosti porovnaat s ostatními, tak neváhejte a vyražte na závody

Rozdělení závodů

Závody se dělí v podstatě na dvě skupiny.
Neoficiální: Neoficiálních závodů se může zůčastnit v podstatě každý, jde jen o to aby pes splňoval podmínky pořadatelů. Tratě nebývají tak náročné a ve většině případů se na trati nemůžete diskvalifikovat. Někteří pořadatelé dovolují nastavit si výšku překážek tak, jak jste zvyklí z tréninku, to znamená že i mimo oficiální výskové kategorie.
Oficiální: Oficiálních závodů se může zůčastnit pouze tým (psovod, pes) který má splněny následující podmínky. Pes musí být starší 18-ti měsíců a psovod musí mít pro daného psa vystaven výkonostní průkaz. Výkonostní průkaz vydává Klud agility.

Co si vzít s sebou

Doporučujeme, abyste si na výstavu vzali přepravku, odkládací klec, psí stan nebo alespoň pelíšek pro svého psa. Lepší je odkládací klec, přepravka nebo psí stan, kde můžete svého psa zavřít. Váš pes může být mírumilovný jedinec, ale pamatujte, že ostatní přítomné psy neznáte. Navíc samotný průběh závodu představuje pro psa velký stres, který vyplývá z nového prostředí a přítomnosti velkého množství dalších psů. Vezměte si s sebou také misku na vodu pro svého psa, je dobré mít nějaké psí dobrůtky a my měli i hračku. Protože můžete mezi běhy čekat i 2 hod. hod než půjdete na řadu. Vy se vybavte dostatečným množstvím tekutin a stoličkou, nejlépe skládací rybářskou židličkou. Závody mohou trvat celý den a závodí se v halách nebo ve venkovních areálech a zde většinou nejsou žádné možnosti k sezení.

Doklady potřebné pro účast na závodech:

Výkonostní průkaz, pakliže se jedná o oficiální závody
Očkovací průkaz psa nebo pas pro malá zvířata (pet passport)

Příjezd

Dostavte se na místo konání závodů alespoň 30 minut před jejich zahájením, budete mít alespoň čas se seznámit s prostředím

Průběh závodů

Hned po příjezdu se nezapomeňte přihlásit u pořadatelů a předložit jim očkovací průkaz. Pokud toto neuděláte tak nebudete moci závodit. Vyberte si pokud možno nějaké klidnější místo a vybalte si, postavte stan, přvažte psa a nezapomeňte mu nalít vodu. Někteří lidé si staví stany přímo u parkuru, aby mohli sledovat průběh jednotlivých běhů, ale v tomto případě se připravte na to, že váš pejsek si moc klidu neužije. Pokud jedete na první oficiální závody tak si nezapomeňte u rozhodčího nechat vašeho pejska přeměřit, neboť jeho výška určuje do jaké výškové kategorie budete zuž na věky zařazeni. Během soutěžního dne se běží několik běhů, bývají to většinou Jumping,Agility a Zkoušky. Jumping a Agility běhají ve větčině případů všechny výkonostní kategorie dohromady, Zkoušky pak běhají psy dle své kategorie. Kategorie jsou A1,A2,A3. Před každým tímto označením bývá ještě jedno písmeno označující výškuovou kategorii. Je to písmeno S-Small, M-Medium, L-Large , celkové označení zkoušky je pak třeba SA1. Před začátkem závodů jsou na určeném místě vyvěšeny startovní listiny, doporučuji si přečíst aby jste věděli v jakém pořadí a kdy půjdete na start. Před začátkem každého běhu je určený čas na projdutí trasy kterou budete běžet. Využijte každou minutu kterou vám pořadatelé poskytnou, protože nejhorší co při běhu může nastat je že se ztratíte:-)

Hodnocení

Po každém běhu je na pořadatelem určeném místě vyvěšena výsledková listina a tam zjistíte jak jste dopadli:-)
TOPlist